Dokážete si představit, že by dnes byly populární hvězdy stříbrného plátna z 30. let? Bugatti step? Grotesky? Co kdybychom na sociálních sítích sledovali Vlastu Buriana a oblíbené písně Nataši Gollové? Protagonistka našeho filmu si to představit dovede.
Hlavní postava přijde na autobusovou zastávku o dost dříve, než pojede autobus. Hezky se uvelebí a usne. Měl perný den a proto prospí celých 24 hodin a vrátí se do stejného momentu, jen o 24 hodin déle. Jelikož je stejný čas, tak pochopí, že usnul jen na pár minut. A vůbec mu nedojde, že přišel o den života.
Obrazově střihová koláž o tom, že krása nejlépe vyzní v kontrastu. Film vznikl v rámci příměstského tábora Moje místo jako druhý projekt při natáčení aktivistického dokumentu o lhostejnosti lidí k přírodě.
Žijeme ve světě plném pravidel. Od malička poslouchám - nezpívej si v tramvaji, kdo to má poslouchat. Netancuj si na ulici, lidi si budou myslet, že jsi blázen. Nečmárej po tý zdi, zavolají na tebe policajty...
Střihově obrazový autoportrét vznikl jako druhý autorský projekt v rámci příměstského filmového tábora Moje místo. V jedné minutě jsem já - obraz, zvuk, rytmus.
Krátký film na téma sebelásky. Řešíme problém s odsuzováním a nadávkami od lidí kolem nás. Neřešit názory ostatních může být často velice složité, ale když se od nich odpoutáme, můžeme konečně volně dýchat a věnovat se sami sobě.
Z písku se pomalu zrodil strom, na začátku byl smutný, protože byl jen pískový, bez listů. Jak mu začaly přibývat listy, nálada se mu zlepšovala. Když se mu v koruně usídlil ptáček, byla to láska na první pohled.
