Kamera 5 aneb filmový obraz je v pohybu
Filmový kameraman oproti fotografovi musí počítat s jednou podstatnou složkou filmového obrazu, kterým je pohyb. Pohyb se děje už v samotném záběru (postava odněkud někam jde, auto jede, pták letí…). Pohyb ale dělá také kamera. Takový typ pohybu především působí jako subjektivní pohled postavy, nebo má zesílit v divákovi dojem, že je v ději sám přítomen a je jeho součástí. Kamera může například přiblížit nebo oddálit pohled (tzv. najet nebo odjet), může tzv. švenknout (jakoby otočit pohled jinam, na jiný objekt), což vytvoří pocit mnohem větší dynamiky (například při rozhovoru dvou či více osob), kamera může pohybem změnit úhel pohledu (podívat se dolů nebo nahoru, tzv. sjet nebo naopak vyjet). Tyto pohyby dělá většinou kameraman sám rukou, někdy k tomu má speciální asistenty, jako jsou švenkři.
Pohyb v obraze ale může vzniknout i tak, že například kameraman nosí kameru přímo na těle a pohybuje se s ní (stadicam), což v divákovi vyvolá pocit, že je ve filmu sám přítomen, je s postavou (kamera například běží) nebo se dívá jejíma očima. Pokud chce kameraman dosáhnout plynulého pohybu ve filmu, pak kameru umístí na pevný stativ, vozík nebo dokonce speciální koleje.
Dnešní rychlý technický vývoj dělá z filmové techniky nejen něco velmi dostupného a levného, ale i snadno ovladatelného. Dříve byly kamery velké div ne jako skříň, dnes si ji můžete přidělat na hlavu, strčit do kapsy nebo protáhnout myší dírou. To vám umožňuje řadu filmových experimentů, které rozhodně zkoušejte, ale pokud možno s vědomím, co vám takový obraz přináší za možnosti. Dívejte se pozorně na dobré filmy a snažte se pochopit, proč fungují.
