Ohlédnutí za 2. ročníkem od Natálie Černé na Filmová/Audiovizuální výchova.
V prvním listopadovém týdnu minulého roku se v prostoru pražského CAMPu odehrál druhý ročník soutěžního festivalu pro mladé a začínající filmaře Pražský filmový kufr. Jedná se o u nás velmi ojedinělou formu festivalu zaměřeného nikoli na dětského diváka, nýbrž na mladého tvůrce. Nabízí prezentační platformu lidem od školkového věku až do dvaceti let, kteří se věnují filmové tvorbě.
Pozoruhodný je již samotný vznik celého projektu. S nápadem přišli v roce 2017 lektoři z Domu dětí a mládeže Prahy 6, kteří si všimli, že navzdory narůstající oblibě filmové tvorby mezi dětmi a mladými lidmi neexistuje „výstavní prostor“ pro jejich dokončená díla. Obdobný projekt, který mladým tvůrcům umožňuje prezentaci své práce, v pražském regionu představuje pouze Antifetfest, soutěžní festival amatérských filmů pro žáky a studenty základních a středních škol s tématikou rizikového chování, který ovšem mnohem více než na tvůrčí a filmový potenciál snímků klade důraz na jejich obsahovou složku. Tuto díru se tedy zakladatelé festivalu pokusili zaplnit.
Nově vzniklý Pražský filmový kufr nabídl prostor pro prezentaci přihlášených filmů jak virtuálně na webových stránkách festivalu (kde díky tomu může probíhat hlasování v divácké soutěži), tak živě při příležitosti tzv. FestDne, jenž se po předloňské premiéře v kině Dlabačov vloni přesunul do alternativního prostoru Centra architektury a městského plánování v areálu Emauzského kláštera. Na této jednodenní, programově mnohostranné akci mají návštěvníci festivalu příležitost seznámit se s výběrem toho nejzajímavějšího z přihlášených snímků, malí a mladí tvůrci pak získávají možnost zažít si svůj zasloužený moment slávy při předávání cen. FestDen tak kromě zábavy a lákání na filmové atrakce vytváří i atmosféru prestiže a uznání, které si talentovaní začátečníci za svou práci na filmových dílech jistě zaslouží a která jim dodává motivaci pro další rozvoj a pokračování v jejich úsilí.
Do druhého ročníku festivalu bylo přihlášeno celkem 151 filmů od 369 tvůrců. Šestihodinový výběr toho nejlepšího byl promítán po celou dobu festivalového dne, v rámci něhož probíhalo i průběžné udílení celkem 43 čestných uznání poroty v jednotlivých kategoriích, završené slavnostním večerním vyhlášením vítězných snímků. Složení poroty je přitom dalším z aspektů, které tento festival činí skutečně výjimečným. Pro letošní ročník do ní zasedli nejen režiséři, kameramani, zvukaři a další významné osobnosti z oblasti kinematografie (za všechny jmenujme například Karla Smyczka, Martina Marečka, Pavla Berkoviče či Lindu Kallistovou Jablonskou), ale také pedagogové, publicisté či výtvarníci (např. manželé Fléglovi, Tomáš Baldýnský či Ondřej Hník).
Osobnosti patřící ke kapacitám ve svých oborech věnovaly dětským tvůrcům pozornost nejen v rámci své úlohy hodnotit a nominovat filmy, ale také následně během samotného festivalového dne, na který mnozí z nich zavítali osobně, aby svou přítomností dětské tvůrce povzbudili či jim osobně předali ceny a zvláštní uznání. Profesionalita a význam poroty je velmi podstatným motivačním aspektem a dodává festivalu charakter akce, která bere jak úroveň filmového vyjadřování, tak malé tvůrce opravdu vážně. Důkazem toho je také zdařilý vizuál festivalu, jehož autorem je student Jáchym Bouzek, čerstvě oceněný Národní cenou za studentský design 2018.
Na první pohled bylo patrné různorodé věkové složení návštěvníků, kterých letošní ročník přilákal asi 500. To vypovídá nejen o šikovnosti organizátorů, kteří dokázali sestavit program dostatečně lákavý pro všechny věkové kategorie, ale i o atraktivnosti filmu pro dnešní mladou generaci. Toto považuji za jeden z velkých úspěchů festivalu. Z hlediska filmové výchovy je totiž podstatné, že se filmem a s ním souvisejícími aktivitami daří zaujmout diváky i tvůrce od útlého dětství až po dospívající mládež. Široké spektrum dětských zájemců prokazuje chybnost předpokladu, že filmovou výchovu má smysl zavádět až u dětí vyššího stupně ZŠ či středních škol. Také doprovodný program odpovídal rozptylu věkových kategorií, takže dovedl hravě zabavit ty nejmenší na výtvarných dílnách či v péči profesionálních maskérek, starší návštěvníci se pak častěji zajímali o drony a počítačové animace. Samostatně se pak odehrával program moderovaných diskuzí a přednášek v oddělené přednáškové místnosti, v rámci kterého oslovení hosté mluvili například o virtuální realitě, animaci, práci filmových architektů či o „veselých historkáchz natáčení“ pohádky Marka Najbrta Čertí brko.
Slavnostní udílení cen, v rámci kterého bylo oceněno 11 snímků v kategoriích hraný film, dokumentární film, animovaný film, film do minuty a ve zvláštní kategorii Moje místo, se neslo v atmosféře moderovaného galavečera, doprovázeného živou filmovou hudbou v podání Filmové filharmonie. Celý festivalový den tak byl náležitě důstojně uzavřen a organizátoři, hosté i návštěvníci si mohli vychutnávat momenty slávy a spokojenosti až do večerních hodin, jak si žádá správná festivalová afterparty.
Samotný výběr prostoru pro takovouto formu jednodenní události, která potřebuje skloubit paralelně probíhající a různorodý program, se prokázal jako velmi zásadní a v tomto případě také velmi funkční. CAMP skýtá velký, otevřený, a přesto dostatečně členitý a osobitý prostor, který festivalovému dni poskytl například možnost klidu a přítmí v promítací části prostoru, do kterého šlo nerušeně přicházet a zase jej opouštět, aniž by to kazilo divácký zážitek ostatním. Zbytek prostoru zaplnily různé workshopy a velkou širokoúhlou projekční plochu v hlavním sále organizátoři šikovně využili k promítání programu a přímých přenosů z přednáškové místnosti.
Z pohledu filmové výchovy Pražský filmový kufr výborně vyplňuje u nás doposud zanedbávanou oblast festivalové dramaturgie orientovanou na dětské a mladé tvůrce (v celorepublikovém rozsahu mu konkuruje snad jen festival Zlaté slunce, celostátní přehlídka filmové tvorby dětí a mládeže). Dřímá v něm především velký potenciál vnést povědomí o filmové výchově mezi širší veřejnost a díky propagaci v rámci školních a volnočasových institucí také mezi pedagogy, kde osvěta stále bolestně chybí. Druhá nezanedbatelná hodnota festivalu tví v tom, s jakým respektem a úctou je přistupováno k dětem a mladým filmařům jakožto k plnohodnotným umělcům, jejichž pohled na svět má svou nenahraditelnou cenu. V tomto směru má festival i podstatný dopad v mnohem širším společenském a mezigeneračním kontextu. Organizátoři festivalu v minulém roce začali rozšiřovat své aktivity i do sféry letních táborů a samostatných workshopů během roku, což by mohlo pomoci šířit dál povědomí o jejich činnosti. Snad se bude festivalu i nadále dařit a stane se tak nedílnou součástí nejen pražské filmové scény.
