Zvuk aneb co všechno ve filmu slyšíme
Film, to je stejnou měrou obraz jako zvuk. Zvuk ve filmu jsou především slova, která slyšíme, jsou to také atmosféry, které tvoří zvukovou kulisu filmu (ptáci, vítr, auta v pozadí…), jsou to ale také ruchy, tedy všechny zvuky spojené s postavami a věcmi, které ve filmu vidíme (kroky, šustot papíru, vrzání dveří…). Dělat filmový zvuk je věda a umění. Zvukař zvuky k filmu loví a nahrává během natáčení, vybírá a kombinuje v postprodukci ve studiu a následně skládá do výsledné podoby, kterou ve filmu slyšíte. Musí se chovat trochu jako lidské ucho, trochu jako tvůrce sám. Lidský mozek je tak chytrý, že mnoho zvuků kolem nás prostě eliminuje, jinak by naše hlava narostla do rozměru pátracího balónu. Stejně tak i zvukař musí vybírat jen takové zvuky, které jsou pro film skutečně důležité a přínosné, které nesou význam. Dokonce platí, čím méně zvuku ve filmu tím lépe, a to i u mluveného slova!
Poznámka pod čarou: když se ve filmu poprvé objevil zvuk, film svým způsobem na dlouhou dobu ztratil schopnost vyprávět obrazem. Stalo se z něj divadlo mluvících hlav. Pak trvalo mnoho let, než filmaři pochopili, jakou moc a funkci zvuk ve filmu skutečně má!
